Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Terapie psaním 1

Proč nezkusit něco, co údajně funguje. Tenhle článek je moje vzpomínka na prostředí, ze kterého pocházím, do jaké situace jsem se narodila. Zároveň je to pokus vypsat ze sebe určitou marnost, kterou okolo toho všeho stále cítím.

Rodina

Psaní je prý jedna z dobrých forem terapie. Ačkoliv je mi psaní blízké, nikdy jsem tuto metodu pořádně nevyzkoušela.

Rodiče se rozvedli, když mi byly 4 roky, sestře skoro 12. Náš věkový rozdíl nebyl dobrou startovní čárou pro rozvinutí silného sourozeneckého pouta. Možná, pokud by to rodiče nikde nepodělali. Bohužel to podělali komplet. Chápu, že tady by se mnou matka nemohla souhlasit. Ona nesouhlasí s ničím, kde je uvedena jako pachatel nějakého činu. Matka se vidí dokonalá a vždy jednala pouze v našem nejlepším zájmu. NÁS, děti, dávala vždy na první místo. Fakt paradox, ale to trochu předbíhám.

Táta by možná částečně souhlasil, ale nikdy jsem ho s tímhle názorem nekonfrontovala a čas ubíhá celkem rychle. Nejsem si jistá, zda se s ním k tomuto tématu ještě v životě dostanu. A možná na tom ani nesejde, stalo se.

Někdy na nižším stupni základní školy jsem našla v matčiných šuplících rozvodové papíry. Drsné čtení pro mě na ten věk. Zjistila jsem, že návrh na rozvod podala matka, ale otec souhlasil. Souhlasil i s tím, že zůstaneme obě v péči matky. Souhlasil i s návrhem alimentů. Působilo to, že jí všechno odkýval, aby to bylo za ním. To mi od něj přišlo hrozně podlé, šíleně jsem to ten den obrečela. Měla jsem kvanta otázek. Proč o nás nebojoval, proč nás jen tak nechal? Proč se prostě odstěhoval k ní, sebral svoje věci, které jsem považovala za NAŠE? Proč udržoval vztah s nějakou cizí paní už v době mého narození?

Díky tomu jsem se jednou odhodlala a zeptala se matky (jako náhodou), jestli už měl táta milenku, když jsem se narodila. Odpověděla, že ano a že mu nikdy nevadilo vyspat se po sobě s tou nebo onou. V tu chvíli jsem se cítila hrozně nedůležitá. Nebyla jsem nějaké dítě, které vzešlo z aktu čisté lásky. Spíš jako akt nějakého omylu, kdy už ani jeden z rodičů s tím druhým vlastně další dítě nechtěl. Otec už měl milenku, která k němu pravděpodobně pasovala daleko lépe než naše matka. A matka už prý přestala doufat, že sestře pořídí po tolika letech snahy sourozence. O té milence taky věděla. Kdo ví, o kolika dalších před ní.

No, stalo se. Narodila jsem se. Nejsem si úplně jistá, kdo z toho vlastně mohl mít radost. Sestře bylo sedm a půl roku. Určitě měla již své záliby, způsoby, věci, na které byla zvyklá. To jsem jí asi během chvilky zničila. Také jsem jí vzala výsadní postavení jedináčka a jediné dostupné vnučky. Pravděpodobně jsem ji i postupně zajistila víc a víc povinností. Viděla jsem to před 2 lety u našeho syna. Sestra se mu nabourala do jeho světa a trvalo mu měsíce si na novou situaci zvyknout. Občas brečel, že se mu stýská po době, kdy jsme žili jen my tři sami. Zpětně mám pocit, že jsme ho na novou fázi života dostatečně nepřipravili a já jsem to navíc dělala celé zle. Spíš jsem ho vyděsila, než připravila. Troufám si spekulovat, že matka mohla být v přístupu k sestře stejně mimo. V horším případě ji třeba ani nenapadlo, že by bylo dobré v tomto směru něco sestře komunikovat. Díky jejímu velmi omezenému inteligenčnímu kvocientu (za který samozřejmě nemůže ona sama, ale její předci) je i tato varianta možná.

Otec měl svůj pracovní a milostný život v té době zavedený. Kočoval mezi hospodou, kde zrovna vařil nebo ji vedl, milenkou a námi. Prý přišel domů zaručeně, když potřeboval vyprat. Vyměnil špinavé oblečení za čisté a zase zmizel. Tolik matky verze. Sestra o té době se mnou nikdy nemluvila. Nevím, kolik si toho pamatuje a já si nepamatuji nic. Obecně bych řekla, že moje paměť patří spíše k těm slabším v ročníku. Nejstarší vzpomínku mám právě na dobu, kdy byl rozvod na spadnutí a rodiče se hádali přes stůl v kuchyni. Stála jsem ve dveřích do dětského pokoje a vůbec jsem jim nerozuměla. Bylo to, jako by mluvili cizí řečí. Pamatuji si to naprosté zmatení. Nevěděla jsem, co si říkají. Asi mluvili moc rychle, nahlas a používali nepěkná slova, která můj slovník zatím neznal. Chtěla jsem tomu rozumět a tak jsem se zeptala, co si to tak nahlas říkají. Matka s tím byla hned hotová, poslala mě do pokoje a zavřela dveře. Pak mám ve vzpomínkách střih a další zapamatovaná událost je den, kdy se táta stěhoval. Bral velké i malé věci, které tvořily součást našeho/mého světa a odnášel je pryč. Mám pocit, že mě ani tak nezajímalo, kam vlastně jde. Ptala jsem se, proč nám bere ty věci. Jako by odnášel mojí domácí jistotu těch dní. Byla tam i menší gumová taška Pepsi Coly, která se dala nafouknout jako polštářek. Vnímala jsem tu věc jako něco exkluzivního. Vlastně v roce 1984 to tak možná i bylo. Měla jsem jí ráda, super se s ní blblo ve vodě. Táta do té Pepsi tašky dal nějaké poslední drobnosti, ale slíbil, že mi ji potom vrátí. Tu tašku jsem už nikdy neviděla, stejně jako vzájemnou lásku rodičů. Tu jsem vlastně asi neviděla nikdy.

 

Autor: Lenka Čenščáková | středa 7.12.2022 18:08 | karma článku: 14,05 | přečteno: 374x
  • Další články autora

Lenka Čenščáková

Nevím, kým jsem a kam patřím

Někdo ví od dětství, co bude jednou dělat. Někdo jiný neví vůbec a to může být trochu problém. Bohužel patřím do té druhé skupiny.

31.12.2023 v 9:58 | Karma: 13,66 | Přečteno: 325x | Diskuse| Osobní

Lenka Čenščáková

S prádlem do prádelny?

Moje první zkušenost s veřejnou prádelnou nedaleko našeho bydliště v Nuslích. Dlouho jsem se bránila, ale nakonec jsem prostě musela jít :).

28.4.2019 v 9:35 | Karma: 18,71 | Přečteno: 1040x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Lenka Čenščáková

Rehabilitace? Jedině Beroun!

Koncem léta jsem pobývala 3 týdny v Rehabilitační nemocnici v Berouně po operaci bederní páteře. Jestliže máte nějaké potíže (nejen) s pohybovým ústrojím, rozhodně doporučuji RNB vyzkoušet.

11.11.2018 v 22:22 | Karma: 18,66 | Přečteno: 5710x | Diskuse| Osobní

Lenka Čenščáková

Život přistěhovalce do Nuslí

Nusle mají mnoho podob a žijeme tu s rodinou příliš krátce na to, abychom je zcela objevili. Co se však přehlédnout nedá, jsou bezohlední majitelé psů, kteří vytvářejí temný a smradlavý obraz této čtvrti.

20.9.2018 v 14:14 | Karma: 22,30 | Přečteno: 1081x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Lenka Čenščáková

Dovolená s cestovní kanceláří - sliby versus realita

Obecně nemám moc zkušeností u cestovních kanceláří, nerada vkládám svůj osud do cizích rukou. Rozhodla jsem se ale udělat výjimku s ohledem na můj 5. měsíc těhotenství a některé další faktory. Hnána podivnou panikou, že po porodu už se asi dlouho nepodívám nikam, jsem nakonec trošku přemluvila manžela, abychom vyzkoušeli takovou mini dovolenou na 5 dní (4 noci) s cestovní kanceláří. Už dlouho jsem měla v hlavě Řecko – teplo, moře, spousta míst k navštívení...nakonec mi padl do oka ostrov Zakynthos.

19.8.2013 v 15:34 | Karma: 16,66 | Přečteno: 1874x | Diskuse| Cestování

Lenka Čenščáková

Pravdu nebo lež?

Při současném stavu na naší politické scéně je to možná dobrá otázka. Budu se ale od politiky držet dál a zkusím tuto otázku aplikovat do běžného života dvou mladých lidí.

17.6.2013 v 9:49 | Karma: 6,70 | Přečteno: 301x | Diskuse| Ostatní

Lenka Čenščáková

Hubnout, hubnout, hubnout!

Nevím, zda se to týká i pánů. Předpokládám, že asi trochu v menší míře. Tlak na štíhlou postavu je v dnešní době asi na obě pohlaví, nicméně zaměřím se na to z toho ženského pohledu. Ostatně, ráda bych se podělila o své zážitky.

4.6.2013 v 11:07 | Karma: 13,84 | Přečteno: 1028x | Diskuse| Ostatní

Lenka Čenščáková

Oooooo, služby, služby, kdy už se v ČR zlepšíte???

Nevím jak Vy ostatní, ale stále se často setkávám s negativními zkušenostmi, co se služeb v České republice týká. Vlastně ani nechápu proč. Pamatuji si ten optimismus po revoluci, kdy jsme pomalu začali strkat nos do zahraničí a žasli nad ochotou prodavaček v obchodech, jejich rychlostí, stylem obsluhy v restauracích atp. Je pravda, že srovnávat služby u nás v českých restauracích příkladně s těmi americkými, to je prostě nesmysl. Ti z Vás, kteří viděli film Waiting, asi budou vědět, o čem mluvím. Sama musím uznat, že mnohdy je to snažení číšníků v Americe o spropitné prostě přehnané a máte pocit, že by vás láskou snědli. Všeho moc škodí, ale možná by se na to dalo rychle zvyknout.

23.5.2013 v 9:10 | Karma: 31,08 | Přečteno: 2775x | Diskuse| Společnost

Lenka Čenščáková

Bídný život?

Můj kolega v práci je fajn chlap. Někdy moc mluví a přehání, ale s čistým svědomím mohu říci, že je to někdo, s kým je radost pracovat. Alespoň já jsem si to vždycky myslela. Pokaždé pomůže, když je to v jeho s

15.5.2013 v 13:29 | Karma: 15,54 | Přečteno: 1252x | Diskuse| Ostatní

Lenka Čenščáková

Moje legendární "blondýnovská" historka

K blondýnám mám speciální vztah. Ačkoliv si myslím, že moje vlasy jsou hnědé, pouze s občasnými světlými pruhy (tedy melírované), když se mi to zrovna hodí, neváhám se nad věci povznést s výrokem: No jo, jsem blondýna.

14.5.2013 v 11:00 | Karma: 15,41 | Přečteno: 929x | Diskuse| Ostatní

Lenka Čenščáková

Neuvěřitelný příběh, který se skutečně stal

Tento příběh je typu „jedna paní povídala“, ale skutečně se stal spolubydlícímu mojí známé. V podstatě si myslím, že takové situace píše opravdu jen život, těžko by to někdo takto vymyslel. Bohužel neznám skutečné jméno spolubydlícího, budu jej tedy nazývat Pete.

6.5.2013 v 9:46 | Karma: 21,48 | Přečteno: 1192x | Diskuse| Ostatní

Lenka Čenščáková

Věčný souboj s časem

Když jsem byla malá, velmi těžce jsem prožívala veškerá setkání u prarodičů, kde čas hrál určitou roli. Příkladně vstát na autobus, na vlak, jít nakoupit hned jak otevřou obchod, atp.. Můj dědeček byl totiž přímo posedlý časem. Nejenom, že chtěl být všude včas, vlastně chtěl být všude daleko dřív, než bylo nutné.

5.5.2013 v 20:18 | Karma: 14,09 | Přečteno: 565x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 13
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1417x
Žena vodnář se všemi klady i zápory, které k tomuto znamení patří.

Seznam rubrik