Rehabilitace? Jedině Beroun!

Koncem léta jsem pobývala 3 týdny v Rehabilitační nemocnici v Berouně po operaci bederní páteře. Jestliže máte nějaké potíže (nejen) s pohybovým ústrojím, rozhodně doporučuji RNB vyzkoušet.

Za letošní rok jsem stihla vystřídat několik pobytů v nemocnicích a také díky zkušenostem z předchozích let mám trochu představu, jak to u nás ve zdravotnictví vypadá. Po druhé operaci bederní páteře jsem zvolila rehabilitaci po dobu tří týdnů v Rehabilitační nemocnici Beroun (dále jen RNB), o které jsem slyšela samé chvály. Jde o soukromé zařízení, takže jaké to tam bylo a jaké je v porovnání s ostatními? Nutno říci, že můj pobyt se odehrál v Rehabilitačním centru MUDr. Jana Calty, což je nově vybudované zařízení a je to znát na každém kroku.

Skvělé bylo, že krátce po odeslání žádosti o pobyt (lze stáhnout formulář přímo z webu nemocnice), mi zavolala příjemně vystupující paní, abychom se domluvily na datech a ostatním. Nabídla mi několik termínů a více druhů pokojů. Tady je dobré říci, že pokud vám obvodní lékař předepíše RNB, ubytování si hradíte sami. Pro mnohé pacienty možná významný rozdíl, ale stojí to za to. Výběr je z jednolůžkových, dvoulůžkových a třílůžkových pokojů s cenami 1000, 500 a 200 Kč. Můžete si však také připlatit za nadstandardní jednolůžkové pokoje s cenou 1500 Kč za den a ty vás opravdu nadchnou. S ohledem na délku pobytu jsem zvolila obyčejný dvoulůžkový pokoj, ale když mě kamarádka pozvala na prohlídku jejího nadstandardu, trochu jsem litovala. Naprosto stylově zařízený pokoj, který by předčil mnohé hotely a dokonce i polohovatelná nemocniční postel je designově upravena tak, aby nerušila kompaktní celek. Máte zde přístup na terasu a klimatizaci, což byla v letošních vedrech velká výhoda. Při větší obsazenosti se může stát, že jsou k dispozici právě jenom nadstandardní pokoje za vyšší cenu, ale pokud to jen trošku jde, peněz nelitujte. Společně s ostatní péčí to bude balzám na tělo i duši a nikdo vám po nocích nebude řezat dříví do ucha.

Hned po příjezdu mě zaujala vizuální stránka nemocnice. Zrekonstruované i nové budovy působí čistě, na okolí mezi jednotlivými pavilony se během mého pobytu intenzivně pracovalo. Sochy, úprava travnatých ploch, kameny ve stylu skalky, zavlažování, atp.. Trochu jsem jen kroutila hlavou nad dalším ročníkem sochařského sympozia, kdy umělci pracovali přímo v nemocničním parku. V  letošním vedru to měli poměrně náročné a když obrušovali sochy, pískovcový prach létal všude okolo. Zmoženi vedrem pak v odpoledních parnech spali ve stínu pod stromem na lavičkách. Nicméně slavnostní odhalení je společenská akce, jež může mít za cíl mnohé. Každopádně je vidět, že peníze tu mají i na věci, které jinde živoří na okraji zájmu.

Po příjezdu je třeba najít správnou budovu a příjmové dveře. Ujala se nás mladá slečna a postupně uvedla do pokojů. Jsou zařízené jednoduše, mají polohovatelné postele Linet, velkou koupelnu se sprchou a toaletou. Samozřejmostí jsou všudypřítomné tyče na přidržování nebo sedátka.

Během dopoledne přišla paní doktorka, aby udělala můj příjem. Vyšetření se mi zdálo velmi důkladné. Kromě aktuální fyzické kondice jsme si povídaly o tom, co by mohlo můj celkový stav zlepšit, jaká je moje představa  pobytu a zda bych ráda ještě nějaké procedury navíc. Základní péče je hrazena pojišťovnou, jsou tu však další možnosti placené pacientem, má-li zájem. Příkladně masáže, laser nebo větší počet vstupů do bazénu (pojišťovna kryje pouze 5 cvičení v bazénu). Už jenom výběr těchto nadstandardních doplňků je široký a pobyt tak lze zefektivnit i hodně zpříjemnit. Asi nejvíce mně překvapila možnost zacvičit si na zařízení 3D Spacecurl. Je umístěné ve 4.patře v posilovně (k jejímu hodnocení se ještě dostanu). Zařízení vyvinula před třiceti lety americká agentura NASA. Původně sloužilo k tréninku prostorové orientace a koordinace pohybu kosmonautů a pilotů. Pokud to váš stav umožňuje a lékař souhlasí, můžete si za 200 Kč na 15 min vyzkoušet aktivaci hloubkových svalů a pohybovou koordinaci v prostoru. Já jsem si na zařízení netroufla, ale jelikož stále do RNB dojíždím na cvičení, třeba se ještě časem odhodlám.

Na základě informací z příjmu se následně vytvoří základní program procedur, který je možné postupně dle přání upravovat více na míru. Osobně jsem měla místy denní program velmi nabitý, někdy bylo v rozpisu i 8 procedur za den a lítala jsem z místa na místo. Takto aktivní program na mě působil dobře i psychicky. Vnímala jsem svojí intenzivní práci a kvalitní péči, které se mi dostávalo. Navíc ošetřující lékař navštěvuje pacienty každé ráno, takže je možnost ihned konzultovat a řešit aktuální záležitosti. Jediné, co mi na rozpisech chybělo, je délka jednotlivých procedur. Občas jsem věřila ve cvičení na 30 min a překvapila mě celá hodina. Naopak některé procedury byly výrazně kratší než moje očekávání. Později jsem zjistila, že dříve se délka procedur do rozpisu psala, ale občas vznikaly konflikty mezi pacienty a nemocnicí. Pokud je v rozpisu masáž na 1 hodinu, v praxi to znamená 50 minut. Následně se masér připraví na dalšího pacienta, uklidí, má možnost se občerstvit atp.. Někteří se však dožadovali “své hodiny”.

Za perfektní považuji to, že nemocnice je schopna na každý pracovní den zajistit pacientovi 30 minut s fyzioterapeutem. Ať už se člověku stane cokoliv, nápravu je možné urychlit zejména dobře zvoleným cvičením. V tomto ohledu se mi zdá možnost denní práce s fyzioterapeutem nejcennějším bodem programu. Ideální by bylo mít od začátku až do konce stejného člověka, což se úplně nedaří, ale je to pochopitelné. Můj pobyt probíhal v srpnu, takže se tam promítaly i dovolené personálu. Zdálo se mi, že mezi jednotlivými fyzioterapeuty jsou celkem rozdíly. Jak ve vystupování, tak v “odvedené práci”, ale v průměru působí všichni užitečně. Druhý den mě na cvičení uvítal pan Filip a pokud bych dala jenom na první dojem, dostal by pětku s hvězdičkou. Bez pozdravu, podání ruky a představení na mě namistrovaně houkl na chodbu: “Tak pojďte”. Krátce vyzvěděl moje potíže a začal se cvičením a protahováním. Myslím, že si úplně neuvědomuje, kdo je tu zákazník a co to znamená. Působil již v 9 ráno naprosto znuděně, během cvičení stále koukal z okna a to i když na mě mluvil. Měla jsem pocit, jako by měl hlavu již někde doma u televize nebo na pivu a já jsem ho od toho zdržovala. Z té první hodiny jsem odcházela naprosto otrávená. Manýry typu “koukám z okna, abych se nemusel dívat na ní” si vzal sebou i druhý den. Abych byla fér, musím uznat, že ten den dávalo jeho povídání smysl. Poradil mi užitečné věci a umožnil mi trochu více pochopit, co se se mnou děje. Profesně myslím, že pacientovi pomůže, ale to balení je jako z fakultní nemocnice doby Husákovy.

Třetí den mě naopak pozitivně překvapila fyzioterapeutka Luisa. Velmi vstřícná, milá a tak nějak profesionálně správně tvrdá. Nic mi nedala zadarmo a oči měla úplně všude. Žádná chybička ve cvičení jí neunikla. Díky jejímu vedení jsem se za ty 3 týdny posunula celkem vpřed. Více jsem rozhýbala ztuhlou bederní páteř, začala jsem posilovat ochablý hloubkový stabilizační systém a dostala mnohá doporučení a postřehy. Naštěstí jsme spolu pracovaly po celý zbytek mého pobytu, takže maximální spokojenost.

Nyní se dostávám ke skvělé posilovně ve čtvrtém patře rehabilitačního centra. Nedozvěděla jsem se o této možnosti hned po příjezdu, náhodně mi to řekla jedna pacientka. Odvážím se tvrdit, že je to jedna z nejlépe vybavených posiloven v České republice. Rozhodně se tam vyplatí zajít. O posilovně a jejích možnostech bych dala při nástupu určitě více informací. Slovo posilovna může znít pro některé pacienty náročně, ale netřeba se bát. Na začátku lze využít kardio zónu, kde není třeba žádné doporučení a pacienti mohou kdykoliv na kolo, chodit na pás, stepery nebo cvičit s pomůckami na žíněnce. Doba pobytu není nijak omezena. Tedy kromě otevírací doby (7.30 - 19.00 a s pauzou na oběd 11.30-12.30). Druhá možnost je konzultovat s doktorem práci na strojích DAVID nebo HUR. Potom se cvičení zapíše do rozpisu procedur a pracuje se s vyškoleným trenérem/fyzioterapeutem. Posilovací stroje DAVID, umožňují především posílení oslabených svalů a vytvoření jejich rovnováhy. Mají také jedinečnou možnost testování svalové síly a rozsahu pohybu. To vše probíhá za vizuální kontroly na obrazovce každého z přístrojů. Vlastní cvičební program je stanoven na základě provedených testů přímo na přístrojích. Je uložen na čipovou kartu, která zaručuje na každém přístroji dodržování a kontrolu cvičebního plánu s nepřetržitým monitorováním pohybu.Na monitoru každého stroje se je vidět počet již dosažených opakování, dodržování přednastaveného rozsahu pohybu i tempo. Sama musím uznat, že monitor funguje jako hypnotizér, během cvičení na něm více méně visím očima a kontroluji provedení cviku.

Další možností jsou posilovací stroje HUR, kde po základní instruktáži s trenérem můžete cvičit sami. HUR představuje nejmodernější rehabilitační cvičební stroje, které byly vyvinuty ve spolupráci s univerzitami a předními odborníky ve fyziologii a biomechanice po celém světě. Jedná se o počítačem řízené cvičení, které využívá unikátní systém regulace zátěže pomocí stlačeného vzduchu. Tato technologie zajišťuje bezpečný a přirozený pohyb bez negativního vlivu na klouby a vazy.  Plynule nastavitelné zatížení, omezovače rozsahu pohybu a další bezpečnostní funkce umožňují včasnou rehabilitaci po operaci nebo zranění. Já na všech strojích oceňuji velkou variabilitu, lze si perfektně přizpůsobit opěrky zad, výšku sezení, zátěž a to vše pouze dotykem na displeji.

Většina pacientů získá od svých fyzioterapeutů sestavu cviků na míru, posilovna je tedy skvělým místem, kde si lze vše pomalu zopakovat a najít svůj rytmus a jistotu provedení. Hudba je tam všudypřítomná, stále hraje Hitrádio City, což mně osobně pomáhalo najít jiskru, pokud mi chyběla energie. Na druhé straně si dokáži představit, že nějakého staršího pacienta mohou řvoucí hity 80. a 90. let při jízdě na kole spíše rozčilovat.

Co se týká trenérů, střídají se většinou 2 party o třech lidech (dlouhý a krátký týden). Myslím, že všichni umí dobře princip vysvětlit a poradit. Vyzkoušela jsem cvičení téměř se všemi. Jediný malý rozdíl vidím uFilipa Vaněčka, vedoucího fyzioterapeuta tělocvičny Rehabilitačního centra MUDr. Jana Calty. Přišlo mi, že pacienty trochu pozorněji sledoval a pomáhal jim k ideálnímu provedení cviku. Nicméně všichni jeho kolegové jsou fajn. Maličko mimo mi připadá jenom přežvykovat párátko v puse, což je tu občas k vidění.

Slabinou skvěle vybavené posilovny je závislost na dodávkách proudu. Zní to možná zvláštně, ale sama jsem zažila hodinu, kdy 3x vypadl proud. V takové situaci si prostě nezacvičíte, všechny stroje potřebují elektřinu. Po obnově proudu zařízení chvíli nabíhá a pak se do toho můžete zase opřít.

Velkou výhodou je možnost cvičení pro veřejnost. Posilovnu může tedy využívat kdokoliv, komu to zdraví umožňuje a předplatí si vstupné. Já jsem hledala něco podobného v Praze, dojíždění s ohledem na problémy se zády není úplně ideální, ale už nehledám. Podobně vybavené zařízení se hledá těžko a o porovnání cen za cvičení v Praze a v RNB ani nemluvím. Beroun vítězí na plné čáře.

Škála dalších výběrových procedur je pestrá a účinná. Najdete tu ergoterapii, elektroterapie, vodoléčbu, různě zaměřená skupinová cvičení, pohybové chodníky, k dispozici je logopedie, psycholog a mnoho dalšího. Výborná jsou skupinová cvičení v tělocvičně, také skupinové cvičení v bazénu i relaxační bazén. Musím podotknout, že u bazénu perfektně funguje úklid, který je tam k dispozici v podstatě nepřetržitě.

Pomalu se dostávám k tomu, co se mi naopak v RNB nelíbilo. Začnu u jídla, což je nejspíše klasická slabina našich nemocnic. Tady jsem vzhledem k soukromému vlastnictví čekala víc. Počáteční nadšení z možnosti výběru ze 2 jídel vystřídal pocit, že je to vlastně úplně zbytečné. Možná by stačilo jedno jídlo, ale pořádně uvařené z kvalitních surovin. Úroveň stravování je jediná věc, která mě v RNB zklamala opravdu hodně. Naproti tomu vybavení jídelny je skvěle uzpůsobeno pro pacienty s pohybovými problémy, existuje i služba na odnášení jídla ke stolu. Mnozí pacienti mají berle, pamatuje se tady i na jejich ukládání.

Nicméně jídlo je stejně bídné jako všude jinde u nás, mluvíme-li o nemocnicích. Nejčastější jsou variace s UHO (univerzální hnědá omáčka) omáčkou, masem a knedlíky. Když je zelenina či ovoce, je to vcelku sváteční den. Uvařit brambory tak, aby jedna byla rozvařená a druhá tvrdá, je také umění (i když toto se dá vysvětlit sesypáním více dávek dohromady). Jednou jsem u těstovin nabyla estetického dojmu, že je již někdo snědl a potom vyzvracel zpátky na talíř. Chutnaly podobně, jako vypadaly. Obecně se mi zdálo, že kuchyně razí teorii “raději více než méně”. Většina těstovin byla rozvařených, mražená zelenina udělaná skoro úplně na kaši a příkladně vejce k snídaní tam muselo být podle barvy a formy snad 10 minut.

V RNB si lze objednat  den dopředu jídlo z výběrového menu cca za 100 Kč. Možnosti jsou popsané asi na třech stranách, ale mně osobně to moc smysl nedávalo. Množství bych omezila na pár opravdu kvalitně udělaných jídel, cenu bych klidně navýšila a dala tak možnost skutečně si pochutnat.

Všechno začíná u surovin a tak tuším, že rozpočet na nákup potravin asi nebude velký. Druhá věc je úroveň kuchařů. Nyní je jich velký nedostatek a  přesto předpokládám, že zázračně placení v průměru asi nebudou. Občas se na výdeji jídla objevil mladý tmavovlasý kuchař, který měl buď nějaké mentální omezení nebo si službu zpestřoval určitými zakázanými látkami. To, co pacientům předváděl, lze těžko přesně publikovat dál. Slovník vhodný tak do vězeňské cely, chování k ostatním kolegům velmi netaktní, pracovní oblečení bylo místy spíše černé než bílé a ještě jsem neviděla, aby někdo jídlo házel na talíř tak agresivním způsobem. Pro prasata do chléva by to možná bylo adekvátní. Je pravda, že ostatní kuchaři vypadali celkem v pohodě, ale tohle “individum” rozhodně není správný člověk na správném místě.

Výběr jídla na další den hlásíte vždy ráno sestře. Tady bych čekala modernější systém. Sestra to obejde, řekne nabídku, zaškrtá do formuláře odpovědi a pak nejspíše přepisuje dál. Zřídit v jídelně terminál pro pacienty, kde by šlo vybrat jídla příkladně na celý týden dopředu, bych považovala za efektivnější. Na druhé straně velká část starších pacientů by mohla mít s moderní technikou menší problém.

Snídaně se podává na pokoj reálně mezi 7.30-8.00. Rozhodně bych jí ocenila už okolo sedmé hodiny. Mám-li od 8.00 cvičení, není vhodné jít na něj s prázdným žaludkem a ani právě nacpaná. Pokud přivezli snídani v 7.45, rychle jsem to do sebe hodila, zapila čajem z vylouhované ponožky (čaj vskutku velemizerný) a utíkala na cvičení…

Oběd je mezi 11.30 a 12.30, večeře začíná v 17.00 a končí v 18.00. Večeři bych klidně posunula více dozadu, alespoň o půl hodiny, ale každý máme jiné zvyky.

Na jídelnu plynule navazuje kavárna. Je trošku dražší (kousek dortu cca 60 korun), káva latté 40 kč, ale pochutnáte si. Sladkosti mají velmi dobré a kávu také. Vše si můžete vzít i sebou. Otevírací doba je hodně dlouhá, lze tu mlsat a relaxovat od 7.30 do 18.30. Nepříjemným překvapením byla absence bezkofeinové kávy. Myslím, že u kaváren je to v dnešní době již standard.  Odpoledne mívám ještě na kávu chuť, ale upřednostňuji bezkofeinovou kvůli spaní. Určitě nejsem první, kdo se na ní ptal. Kavárna, která dnes neprodává bezkofeinovou kávu? No, pokrok se na některá místa dostává pomalu. V plaveckém bazénu Podolí bych taky čekala akceptaci platebních karet, ale zatím si jen mohu nechat zdát.  V RNB alespoň ty karty berou :).

Druhá věc, která se mi u kavárny nelíbila, byla čerstvost prodávaného zboží. Běžně je v regálu vidět předražené seschlé ovoce, které je esteticky dávno po ideální době konzumace. Syn zkusil čokoládové cookies. Velikostí maxi, ale také maximálně vysušené a tvrdé. Dvakrát kousnul a dost, ochutnala jsem také a nakonec zbytek zahodila. Ten, kdo sušenky pekl, je určitě otestoval a zjistil, že se dávka vůbec nepovedla, přesto skončila v prodejním pultě za 20 Kč/kus.

Kavárna prodává i saláty. Výroba se odehrává v místní kuchyni a plastová krabička nese jen jednu informaci - datum. Nevíte tedy, zda jde o datum výroby či spotřeby. Koupila jsem si míchaný salát v nálevu, který měl na sobě zítřejší datum a již v odpoledních hodinách byl hoooodně unavený (ale stále dobrý). Jak by asi vypadal zítra? Navíc jsem nepochopila, že datum značí spotřebu a brala jsem ho jako datum výroby. Tím pádem to na mě působilo jako podvod a příprava na další den, kdy budou “vydávat” salát za stále čerstvý. Nakonec jsem neodolala a tuhle příhodu sdílela s mluvčím společnosti. Přišla mi tato odpověď: “V kavárně Rehabilitační nemocnice Beroun se prodávají mimo jiné i výrobky, které vyrábíme ve stravovacím provozu nemocnice. Výroba těchto produktů se řídí zásadami HACCP a dalšími hygienickými předpisy. Tyto výrobky jsou vždy označené datem použitelnosti. Během vystavení a následného prodeje se soustředíme na parametry kvality, aby nedošlo k přerušení chladírenského řetězce, k porušení obalových materiálů a k nepřekročení doby použitelnosti. Saláty jsou skladovány při teplotě do +8°C, doba jejich spotřeby je nejdéle 24 hodin od výroby. Pokud by se stalo, že některý z výrobků nebude splňovat parametry kvality ještě v době použitelnosti, zaměstnanci kavárny nebudou tento výrobek prodávat. Jako prodejci jsme povinni informovat spotřebitele o datu použitelnosti, v tomto případě tedy 1. 9. 2018. Pokud by měl spotřebitel zájem o informace ohledně času výroby, lze tuto informaci získat na vyžádání u obsluhy kavárny, která má přesné záznamy o počtu kusů a času výroby jednotlivých položek sortimentu.”

Bla, bla, bla,...tolik stanovisko nemocnice. Jen bych to uvedla trochu do reality. Když jsem krátkovlasou paní prodavačku v podvečer upozornila na zcela unavený salát, který jsem si koupila, bránila ho “zuby nehty”.

Nyní zákonné požadavky. Balené chlazené upravené saláty spadají do kategorie čerstvé upravené zeleniny. Pro tu platí povinnost označit kromě obvyklých povinných údajů (složení, hmotnost, název) i datem použitelnosti a údajem o skladovacích podmínkách. Jiné datum se v této kategorii nevyžaduje. Tedy ano, datum použitelnosti je na salátu správně, chybí však jeho označení (jde o datum použitelnosti), dále složení salátu, jeho hmotnost, název a skladovací podmínky.

Nakonec jsem si nechala kiosek, který je přilepený trochu zvláštním způsobem na vnější stranu nemocnice, hned u příjezdu vpravo. Na něj navazuje nějaká další opadaná bouda. Esteticky to čelo RNB celkem hyzdí (pohled od horní části parkoviště na zadní stěnu rozpadající se budky a kiosek je opravdu tristní). Asi jsem trochu rozmazlená, ale uvnitř to na mě působilo jako takový malý zaplivaný koutek připomínající nádražní restaurace z komunistické éry. Střídají se zde 2 prodavačky, starší paní je poměrně milá. Její kolegyně je z kategorie “zase mě tady někdo otravuje”. Nedej bože, pokud člověk přesně neví, co si má koupit. Pocit, že bychom si měly rychle vybrat, zaplatit a zmizet, mělo více mých spolupacientek. Navíc sortiment základní, platební terminál rozhodně nehledejte. Pánové tam však za hotovost koupí pivo nebo cigarety, takže někomu jinému se tam může možná líbit.

Na závěr pár informací telegraficky. Uklízečky a některý personál neklepe a rovnou rozráží dveře, to považuji za dosti neslušné. Pod dveřmi pokojů je celkem velká díra, takže z chodby slyšíte poměrně dost a sestry na noční službě si s tím moc hlavu nelámou. Kdo má slabší spaní, měl by si přát pokoj co nejdále od pracovny sester.

Co mi v RNB přišlo naprosto zbytečné, je služba u brány nemocnice. Mít tam člověka, který lidem na příjezdu vydává lístečky, kontroluje případná povolení ke vjezdu do objektu a obsluhuje závoru je na mě dosti staromódní. Zcela jistě by tento segment šlo obsluhovat elektronicky. Sanitky jistě potřebují rychlý průjezd skrze bránu mohly by mít příkladně dálkové ovladače.  Pro ostatní by fungoval klasický terminál. Pokud jde však o pracovní místo se “sociálním rozměrem”, pak je to pochopitelné. Možná je to i obdoba nějaké informační služby pro příchozí do nemocnice. 

Za sebe říkám, že RNB vám rozhodně pomůže. Vyzkoušejte 3 týdny místní péče a uvidíte sami. Nad to ostatní se snažte povznést a třeba se časem i něco změní k lepšímu.

P.S. Pokud potřebujete brzký termín příkladně na magnetickou rezonanci, zavolejte do Berouna. V Praze si počkáte často pár měsíců. Do RNB jsem zavolala v úterý a v sobotu jsem měla termín.

Děkuji za profesionální přístup.

Lenka Čenščáková